Evropský fotbal dal fanouškům hodně o čem mluvit. Rafael Leo dovedl AC Milán k vítězství nad Interem, Eric ten Haag Manchester United ukončil vítěznou sérii Arsenalu, Haaland vstřelil 10 gólů v pouhých 6 zápasech v Premier League, Liverpool, Chelsea a Bayern Například v Mnichově jsou náznaky znepokojení. vzácný. Mezitím důvěra Madridu a investice do mladých hráčů přináší ovoce, Rodrigovi, Viniciusovi, Aurelianu Chuamenimu a Eduardu Camavingovi se daří.

 

Rafael Leo a Mike Mainion vedou Milana k vítězství v divokém derby

 

Jedním z aspektů, který definuje Milano Stefana Pioliho, je schopnost vrátit se zpět do hry. A díky gólu Marcela Brozovice v derby se jim to povedlo, nejprve využili chyby Hakana Calhanoglua a poté jiskřivou formu Rafaela Lea a skončili na výhrách 3:2. Milan navazuje tam, kde minulou sezónu skončil: silný, odhodlaný, pracovitý, schopný najít jiskry kvality, když na tom záleží, i když se věci nedaří. A řekněme si to velmi jasně, někteří ze startérů Pioli měli drsnou jízdu.

 

Od Charlese De Ketelaere (který udělal chybu v rozehrávce Interu, jinak špatný výkon) přes Fikayo Tomoriho (který mohl u většiny gólů udělat lépe), až po hráče jako Theo Hernandez a Junior Messias Takoví, jejich hra je velmi tichá. Ale je to jeden z charakteristických znaků tohoto milánského týmu. Většina hráčů, dokonce i ve dnech volna, bude stále přispívat mimo míč a vytvářet platformu pro změnu pro ostatní. Sandro Tonali a Ismael Bennacer v sobotu ve středu zálohy, Meignan vpředu a Rafael Leo vpředu. Jeho práce nohou a kreativita mate zadní linii obrany Interu.

 

Portugalský útočník, jemuž vyprší smlouva v roce 2024, cítí, že jeho potenciál jen poškrábal povrch. Milan ho bude chtít nechat pod zámkem a bude zajímavé sledovat, jak se k tomu postaví noví majitelé klubu, Redbird Capital. Bývalé režimy se často stavěly tvrdě a nabízely nabídky „ber nebo nech být“ volným hráčům, jako jsou Gigio Donnarumma, Calhanoglu a nově i Franck Kessie. U prvních dvou se ukázalo, že mají pravdu a porota není na Casey, protože je jen pár týdnů stará.

 

Pokud jde o Inter, je snadné zoufat si nad chybami v obraně, a abych byl spravedlivý, Stefan de Vrij a Alessandro Bastoni to s Leem měli opravdu těžké. (Samir Handanovic také nebyl skvělý, ale to už je stará zpráva). Simone Inzaghi byl také posílen tím, že nastoupil Joaquin Correa místo Edina Dzeka (velký muž skóroval) a čekal více než hodinu na střídání. S výběrem Inzaghi nemám velký problém. Inter vyřadí Bayern v Lize mistrů a Romelua Lukakua a dovedete si představit, že začínají Dzeko: v 36 letech by po sobě jdoucí starty nemusely být dobrý nápad.

 

Co je podle mě znepokojivější, je to, co se stane uprostřed parku, když jsou předjíždění Nicolo Barrera a Calhanoglu, což jen ztěžuje práci vzadu. To nejhorší, co teď Inter může udělat, je zoufalství. Protože, abychom nezapomněli, střetli se s obhájci titulu bez klíčového muže Lukakua a porážka mohla být remízou nebo vyrovnanou výhrou bez pokuty od Meignana v závěru hry. Nemluvě o tom, že zatím jim stále chybí pouhé dva body k tomu, co by mělo být těsnou hrou Serie A.

 

Ten Haigův velký call se vyplácí, protože Man Utd zastavil vítězství Arsenalu

 

Pro Erica Ten Haaga: Tento muž má kuráž.

Doma s Arsenalem, který v této sezóně vyhrál všechny ligové tituly, neváhal vynechat Casemira ze základní sestavy pro třetí zápas v řadě a nahradil Cristiana Ronalda (a pro ty, kteří drží skóre doma) má nyní čtyři po sobě jdoucí vystoupení na lavičce, nejdelší od roku 2005) a co je možná nejdůležitější, poslal 100 milionů eur přímo na hřiště. Každý pohyb deseti čarodějnic mohl být hodně kritizován, ale z těchto tří může být Anthonyho přídavek tím nejpřekvapivějším. Brazilec dvakrát trénoval a vlastně tři týdny neodehrál ani zápas, protože se ho snaží vytlačit z Ajaxu.

 

Tyto hovory by vám mohly explodovat do obličeje. Ale jeho odvaha se vyplatila: Anthony dal pár očních kapek dříve, než otevřel skóre v prvním poločase. Přispěl hmatatelně a nabídl víc než jen letmý pohled na to, co mělo přijít. Ten Witch také ukázal, že byl mnohem pragmatičtější, než mnozí očekávali. Mluvíme tolik o fotbalové filozofii a taktické vizi, že někdy zapomínáme, že většina trenérských akcí obsahuje reálpolitiku, zvláště když jde do tuhého. V tomto případě se čtyřmi výhrami v řadě to znamená, že United nevypadají jako to, co jsme viděli v Ajaxu.

 

Čísla to dokazují. Ajax měl v minulé sezóně v Eredivisie průměrně 62 % míče. United vyhráli 42 % ze svých čtyř výher. Ajax vede ligu s 5,36 obrannými přihrávkami na zápas (dobré měřítko toho, jak je tým presing); Manchester United je předposlední s 13,36. Protiútoky Ajaxu (0,76) jsou blízko dna a Manchester United blízko vrcholu (1,67). Je to trochu jako najmout si světově proslulého sushi kuchaře, aby vám naservíroval burger; chutný burger, ale rozhodně ne to, co byste očekávali.

 

Slon v místnosti je v tom, zda United mohou i nadále dosahovat výsledků tímto způsobem. Logicky ne. Ten je pro Ten Witch cizí, tým na to opravdu není stavěný, a pokud nedáte gól jako první, hrozí, že si nakonec vylosujete hromadu her. Jak dobře zvládl přechod do agresivnějšího týmu s předními nohami (jako v Ajaxu), rozhodne o jeho sezóně – a sezóně United. Záleží nejen na různých pokynech, které jim Ten Haag dá, ale také na jeho hráčích – zejména hráčích jako Diogo Dalot a Marcus Rashford, kterým se od jeho příchodu daří – Jak se takticky přizpůsobit změnám v přírodě, ruční brzda se otáčí.

 

Pokud jde o Arsenal, myslím, že hráli většinou dobře, ale doplatili na individuální chyby. Nejsem si jistý, jestli je to tím, že byli naivní, protože chyba se stala ve špatný čas, na špatném místě. A možná Mikel Arteta během 15 minut třikrát vystřídal. Vím, že zápas stíhá, ale když inkasovali góly a dostali United pod tlak, připadalo mi trochu unáhlené, aby svůj tým úplně otočil, protože zpětně.

 

Arteta si však z této hry může vzít spoustu pozitiv a vy doufáte, že sebevědomí bude jen stoupat. Chyby, kterých se Arsenal dopustil, byly mentální chyby, ne takové, které vyústily v to, že nebyl dost dobrý. Toto je důležité poselství, které má Arteta předat. Navíc existuje paralelní vesmír, kde lze stanovit cíle Gabriela Martinelliho. (Osobně to považuji za faul, i když mi není jasné, proč to Paulu Tierneymu trvalo tak dlouho, než to napravil.)